Sen o Zlaté hvězdě - (povídka ke kartě Páže pentaklů)

3. listopadu 2015 v 20:06 | Vénie |  Příběhy z tarotových karet
Už je to pěkně dlouho, co jsem zveřejnila svou první tarotovou povídku - Pán oblohy. Původně jsem ji plánovala rozčlenit na tři díly, ale vůbec mně nenapadalo, jak by měl příběh pokračovat dál. Proto nechám povídku tak jak je, jednokapitolovou (promiň Aredhel)

Rozhodla jsem se však napsat další krátkou povídku. Vytáhla jsem tedy svůj tarot, zamíchala karty a pak si vytáhla tu, která byla uprostřed vějíře, ale přesto byla nejméně viditelná a přehlédnutelná. Kartou se ukázalo být Páže pentaklů (někdy též nazývané princeznou).

Takže, co o něm píšou v příručce:
Příležitost podřimuje jako drak, na jehož hřbetě spočívá Páže pentaklů. Drakovo smaragdové tělo se v celé délce chvěje vizemi a sny. Chodidly těch, kdo vkročí na tuto zelenavou stezku, stoupají vzhůru, kam je vysílá spící mysl obludy. Jsou to sny o úspěchu, o schopnosti dosáhnout dostatečného hmotného zajištění a udržet si ho. Páže zná vize, které drak nabízí - zná zázračnou zahradu plnou radostí a požitků. Je strážcem této zahrady a udělá vše proto, aby byla zachována.
Páže pentaků přináší zprávy o možnosti růstu a prosperity. Nese jen malou jiskřičku, je pouze poslem, předzvěstí velkých možností. Z jiskřičky můžeme vykřesat cokoli budeme chtít - pouhý doutnající uhlík nebo oslnivou záři vycházející hvězdy. Tato volba a vize je něco, na co si každý musí přijít sám za sebe s využitím daných schopností a zdrojů.

Páže je spolehlivé, horlivé, svědomité a vzdělané. Je prakticky založené a nohama stojí na zemi. Nejedná bez rozmyslu, ale zároveň se nebojí naplno si vychutnávat svět tělesných požitků. Je bezstarostné a veselé a jeho duše je propojena se vším co je okolo ní.

Lesem se táhla úzká pěšina, klikatící se jako malý hádek a pokrytá hustou, šťavnatě zelenou trávou. Vedla k místu s vysokými stromy a kapradím. K místu zarostlému trnitými šlahouny ostružin a pokrytému skalami s nafialovělým nádechem, které vypadaly víc jako tajemné mohyly než kusy kamene. Kouzelná zahrada, místo na které čas zapomněl, a přece tu běžel rychleji než všude jinde. Zahrada, v níž bylo možno zahlédnout odrazy nejniternějších přání a ozvěny našeptávání našich černých sobeckých myšlenek. A uprostřed toho všeho byl drak. Ohromný smaragdově zelený drak s černými propletenými rohy, s lesklými šupinami, velkými jak střešní tašky a tělem obtočeným kolem jedné z dříve už jmenovaných přízračných mohyl. A na vrcholku kamene sedělo Páže - strážce zázraků a nádher kouzelné zahrady. Na rozevlátém bílém hávu se mu odrážely všechny odstíny fialové a zelené, na čele mu zářil drahokam barvy kopečků mechu, jaké se obvykle skrývají v trávě, a vlasy mu cuchal neexistující vánek. Mělo zavřené oči a ruce u sebe, otočené dlaněmi vzhůru.
Drak se zachvěl.
A celé místo jako by se najednou začalo utápět v mlze, proměnlivé jako bouřkové mraky a přece pomalu a líně plynoucí. Tělem nestvůry projel další chvěv. A Páže tu nádheru konečně uvidělo. Vstoupilo konečně do překrásného drakova snu. V tu chvíli se nad jeho spojenými dlaněmi objevilo světlo. Matně svítící a jakoby tekuté - maják pro loď tonoucí v oceánu, jiskra naděje. A v líně válející se mlze se najednou objevilo další, to samé světlo a přece tak jiné. Z protějšího konce zahrady se také zaleskla nazlátlá záře. Najednou byl celý prostor vyplněn jen malými plamennými světluškami. Nádherným vábivým světlem, které si tak často plete neopatrná duše se světélky bludiček a bahenic.
"Naděje, to je to co potřebují," zašeptalo tiše Páže a otevřelo oči. "Nebát se, jen tiše porozumět." Pohlédlo na zeleného ještěra pod ním a pak ještě dodalo :"Jako princezna a drak."

A na nebi v té chvíli vyšla zářivá zlatá hvězda.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 6. listopadu 2015 v 18:42 | Reagovat

Úplně bych ten obraz viděl před sebou, i kdybys ho zapomněla přidat nakonec...

2 Aredhel Aredhel | Web | 7. listopadu 2015 v 1:32 | Reagovat

Ty ty draky prostě nezapřeš. :-)
Ačkoliv jdou tarotové karty úplně mimo mě (a text z příručky mě v tom utvrdil), tvoje povídky v sobě prostě mají nějaké zvláštní kouzlo... nevím, ale líbí se mi to. Zvlášť poslední věta pážete je skvělá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama