Silmarillion

4. září 2014 v 13:00 | Vénie |  Básně
Telperion a Laurelin,
zářně nocí planuly,
Yavanna jim zpívala
a všichni nad ní žasnuli.

Jeden z nich stříbrem posetý,
druhý jak zlato třpytící se,
jeden z nich světlo slunce jest
a druký má stříbro od měsíce.

pak Melkor zlobou naplněn,
seskupil své armády,
chorál elfů nocí zněl,
a temné noci zavládly.

Silmarilů chopil se
a korunuz nich zhotovil.
pak do hor opět ukryl se
aby svou tužbu naplnil.

Stromy byly zničeny
a už nikdy nevrátí se,
světlo jejich zmizelo
a všichni valar mu pomstí se.
Několik věků plynul čas
a Melkor tajně kul své plány,
rok za rokem ubíhal
a zasazoval nové rány.

Vzduch kouřem čpěl,
slunce zakryl mrak,
černá křídla proti nebi,
přilétá Melkorův drak.

Vychrlil oheň, lesy vzplály
zničeno bylo okolí,
město bylo vyzraazeno,
svrženo bylo údolí.

tu však přišel valar čas,
kdy pomohli Melkora zastavit,
do temnoty ho uvrhli
a pomohli vše napravit.

V té době vyplul Eärendil,
aby spatřil svět západní,
Elving s sebou na loď vzal
a lásku stále choval k ní.

hvězdou živoucí se stal,
svítí na cestu poutníkům,
věčně pluje po obloze,
pomáhá námořníkům.

První silmaril na nebi skví se,
druhý zmizel do středu země,
třetí je skryt uprostřed moře
a Melkor skučí v prázdnotě temné.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sauron Annatar Sauron Annatar | Web | 16. října 2014 v 19:33 | Reagovat

Krásné pojetí Silmarilionu, čtivé a opravdu hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama